* 13.07.1767 Gnadenwald, † 28.03.1820 Hall in Tirol
Josef Speckbacher byl tyrolský bojovník za svobodu. Po svém sňatku hospodařil na statku své ženy v obci Rinn a proto se mu také přezdívalo "muž z Rinnu". V letech 1797, 1800 a 1805 se aktivně podílel na povstání proti Napoleonovi, tedy proti okupaci Francie, a v roce 1809 stál po boku Andrease Hofera ve třech bitvách na hoře Isel (Berg Isel).
Speckbacher se proslavil jako vynikající taktik v záležitostech vedení války ve vysokohorském terénu. S dalšími známými tyrolskými bojovníky za svobodu - Joachimem Haspingerem a Peterem Mayrem - porazil Rýnskou konfederaci v úžině Mittenwald-Oberau (tak zvaná Saská úžina).
17.10.1809 byl pak poražen u Unkenu a Melleku. Poté utekl Speckbacher do Vídně, kde žil až do roku 1814.
Jeho náhrobek stojí ve dvorním kostele v Innsbrucku.
Píseň o Andreasovi Hoferovi
V Mantově městě spoután,
náš věrný Hofer šel
na smrt v Mantově veden
kohortou nepřátel.
Raněno srdce bratří všech,
vlast v krvi, v hanbě, v bolestech,
a s ní tyrolská zem,
a s ní tyrolská zem.
Svázány ruce vzadu,
ten sandský krčmář jde
klidným a pevným krokem:
"Jak nicotná smrt je!"
Smrt, kterou uměl tolikrát
níž z hory Isel v boji hnát
za svatou rodnou zem,
za svatou rodnou zem.
Když však z žalářních mříží
v pevnosti Mantova
ruce svých věrných druhů
zří se natahovat,
tu zvolá: "Pán Bůh s vámi buď,
vlast v nouzi přiviň na svou hruď
a s ní tyrolskou zem,
a s ní tyrolskou zem."
Tambor už paličkami
nevíří hlasně nic,
když sandský krčmář stmělou
branou jde smrti vstříc.
I v poutech volný muž to snad,
když na baště ho vidíš stát:
tak zná ho rodná zem,
tak zná ho rodná zem.
Když pak měl pokleknout,
řekl: "Ne a ne zase!
Chci umřít tak, vestoje,
jak v boji umírá se!
Jak stojím tu na šanci,
živ buď, císaři Franzi,
Ty i tyrolská zem!
Ty i tyrolská zem!
Pak mu z rukou ta pouta
před salvou kaprál sňal;
Hofer se ještě modlí,
jak vždy se modlíval;
Pak vzkřikne: "Miřte pořádně!
Palte už! Jak střílíte zle!
Buď s Bohem rodná tyrolská zem!
Buď s Bohem rodná tyrolská zem!"
